73

obrovská švédská armáda, která s neuvěřitelnou rychlostí pronikla ze severního Německa do Slezska, odkud zamířila přímo do srdce Moravy. Šternberk se švédskému generálovi Leonardu Torstenssonovi (1603–1651) vzdal po dvoudenním obléhání dne 12. června. Císařská armáda sice získala město a hrad zpět už na začátku následujícího roku, ale už v červnu 1643 bylo město zase ve švédských rukou.50 Torstensson neměl dost sil na to, aby obsadil celou zemi, a proto se spokojil pouze s několika pevnými opěrnými body, z nichž mohl v případě potřeby ovládat okolní krajinu. Šternberk stojící na cestě mezi Olomoucí a Opavou, obsazený posádkou pod velením Stazia Görtze, byl jedním z nich. Na sklonku ledna 1644 se vojenská situace vyvinula tak, že se Švédové museli stáhnout. Na hradě pobrali vše, co mělo ještě nějakou cenu, a pak sídlo minstrberského vévody zapálili.51 Ani to však neměl být konec. Po bitvě u Jankova se Torstenssonova armáda na Moravu vrátila a nejpozději v polovině dubna 1645 sledovali šternberští měšťané, jak vojáci kapitána Görtze opět pochodují městskými branami.52 Švédská posádka ve Šternberku zůstala až do zaplacení obrovských válečných reparací, na nichž se dohodli diplomaté při mírových jednáních v Münsteru a Osnabrücku. Právě kvůli nim, přestože už ve střední Evropě vládl dlouhé měsíce mír, zavelel švédský kapitán Mertes Bernt svým vojákům k odchodu teprve začátkem června 1650.53 Dlouhá válka, provázená neustálým dobýváním města a střídáním armád, učinila z kdysi kvetoucího Šternberka bezútěšné a zbídačené místo, nad nímž jako doklad zkázy čněly ohořelé a poničené zdi hradu, považovaného ještě před dvaceti lety za jedno z nejkrásnějších šlechtických sídel v zemi.

Jacob van der Heyden, Karel Fridrich z Minstrberka, 1613, Österreichischen Nationalbibliothek, Wien