75

Hr ad za vlády vévodů z Württenbergu a Tecku

Silvius Nimrod I. z Württenberg-Tecku, kolem 1640, Österreichischen Nationalbibliothek, Wien

Den před Vánocemi 1646 navštívil Šternberk i s doprovodem vévoda Silvius Nimrod I. (1622–1664) z urozeného říšského panovnického rodu Württenberg-Teck. Protože jistě nezůstalo tajemstvím, že má vévoda zanedlouho stanout před oltářem s dcerou Karla Fridricha z Minstrberka, musela jeho přítomnost v okupovaném a těžce zkoušeném městě vzbudit značné naděje. Na poslední návštěvu majitele panství si ve Šternberku pamatoval asi už jen málokdo. Jediná dcera a dědička posledního minstrberského vévody Alžběta Marie (1625–1686) se za Silvia Nimroda provdala na začátku května 1647, jen pár týdnů před otcovou smrtí – tou v mužské linii vymřel i jeho slavný rod. V Olešnickém knížectví jásali, ale ve Vídni sňatek příliš velké nadšení nevyvolal. Představa dalšího protestanta vládnoucího slezskému vévodství byla císaři Ferdinandu III. dokonce nepříjemná natolik, že titul Silviu Nimrodovi potvrdil až o dva roky později výměnou za moravské panství Jevišovice. Naděje však byly jednou z mála věcí, které po sobě Silvius Nimrod ve Šternberku zanechal. Po odchodu švédské armády se majitelé panství snažili především o rychlou obnovu rozvráceného hospodářství. Za pomoci vrchnostenských úředníků se proto pustili nejprve do oprav hospodářských budov v předhradí, kde sídlila také správa panství, a teprve potom přišel na řadu poničený hrad. Přestože rodina vévody Silvia Nimroda ve Šternberku nikdy nežila, zdá se, že hrad byl i za jeho vlády obyvatelný. Svědčí o tom především jednoduchá kresba v česky psané kronice hnojického kantora Mikuláše Františka