77 Mikuláš František Kernerius, Vyobrazení hradu v česky psaných Ortelích brněnských se zápisky rektora Kerneria, 1678, Knihovna Národního muzea

Na následující dvoustraně: Josef Mánes, Hrad Šternberk, 1852, Národní galerie v Praze

Kerneria z roku 1678, kde jsou na hradě dobře patrné obnovené renesanční příčné valbové střechy s výraznými štíty, snad pobitými pláty břidlice, válcová středověká věž opatřená dřevěným ochozem z časů renesance a hladké fasády se zdůrazněnou arkádovou lodžií. O podobě hradních interiérů se nedochovaly žádné zprávy s výjimkou Kerneriovy zmínky o knížecím pokoji, poškozeném během požáru roku 1681.54 Kernerius zachytil ve své kronice požáry hned dva. „Léta 1678 dne 22. aprilis k večeru o půl šesté hodiny hrom ve Šterberce na zámku věži zapálil, kteráž byla kamením přikryta, vazbou pevnou, všeckno dubového dřeva silně stavěno, hořela celou noc i na druhý den celý den. Vystavěna byla na ten způsob vysoká velmi. Stála od svého vystavení za pana Mikoláše Berky začátku svého 445 let. Dvakrát na ni prve bylo před tím udeřilo, ale nikdá nezapálilo, až tenkrát potřetí. A než na vrch oheň vyšel, hořelo v ní v špici na hodinu, ale k tomu dojíti žádný nemohl pro hustost vazby a pevné stavění ani se sekyrami ani tak rukou. Kdyby byl mohl někdo k ohni, kdy počalo hořeti a znenáhla hořelo, mohl by byl dlaní to zhasiti. Žádný nemoha tam pro vysokost a nepřístupnost, museli ji samou hořeti nechati, až sama shořela, co bylo od dřeva v ní. A hořela pořád za čtyři dni. Tejden poddaní museli vartovati, by se z ní některak oheň do zámku nedostal, kterého prve museli bedlivě a pracně hájiti, a co dolů z věže od uhlí a hlavní padalo, hasiti. Než že je zámek kamením přikrytý.“55 Jak dokládají přiložené kresby, po tomto požáru byl sňat ochoz na věži, který nahradila nízká střecha. O tři roky později blesk do hradu uhodil znovu. „Na zámek šternberský uhodilo do úhlu knížecího pokoje nad hodiny a na zdi dolů v pokoji šrám udělalo a zapálilo. Kouřilo se, lidé běželi brániti. Ale hned zase podruhé na to místo udeřilo a zhasilo zase posloužiti nemohli.“56 Ačkoli ani jeden z ohňů nebyl pro Šternberk nijak osudový, škody způsobené požáry byly s ohledem na nepřítomné majitele řešeny pouze tak, aby nedocházelo k dalšímu poškození hradu. Časy, kdy vedla pohroma k velkorysé přestavbě, odnesl čas. Neobydlený hrad, využívaný zejména jako sídlo vrchnostenských úřadů, držela slezská knížata zejména už jen jako poměrně výnosnou výspu svých majetků v dědičných zemích habsburské monarchie. Poněkud sentimentální spojení s Moravou, odkud kdysi vzešla moc předků minstrberských vévodů, však už leželo