9 Zámek Balmoral, 1865, The J. Paul Getty Museum

Na následující dvoustraně: August Prokop, Návrh na přestavbu hradu Pernštejna, 1869–1870, SH Pernštejn

Půvabem hradu se nechaly okouzlit zástupy návštěvníků, jimž byl od počátku otevřen, i řada významných osobností. V roce 1845 navštívila Stolzenfels anglická královna Viktorie (1819–1901), která začala nedlouho po návratu domů s přestavbou skotského zámku Balmoral, a značný dojem udělal hrad i na další královy příbuzné; švagr Fridricha Viléma, bavorský korunní princ Maxmilián (1811–1864), si pod bezprostředním vlivem Stolzenfelsu nechal na začátku čtyřicátých let 19. století přestavět hrad Hohenschwangau.2 Hrad, stojící ve strhující scenérii Bavorských Alp, pak výrazně ovlivnil i jeho syna – „pohádkového krále“ Ludvíka II. (1845–1886), jehož stavební projekty v čele se slavným hradem Neuschwanstein málem zruinovaly bavorskou státní pokladnu. Bizarní zámky výstředního krále, nadevše milujícího opery Richarda Wagnera, však už neměly s přísným historismem nic společného. Přestože by se mohlo zdát, že hledání minulosti prostřednictvím restaurovaných památek bylo pouze výsostným německým tématem, totéž se dělo i na druhé straně Rýna ve Francii. Vůbec nejvýznamnějším představitelem tohoto proudu se stal nepochybně architekt Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc (1814–1879), jehož úpravy nejvýznamnějších staveb do značné míry utvářely představy veřejnosti o podobě francouzského středověku. Ještě vlivnější byly jeho teoretické spisy ovlivňující formy přísného historismu v celé Evropě. Do prostředí rakousko-uherské monarchie začala myšlenka restaurování památek v duchu historismu pronikat až výrazně později. Velkorysé romantické úpravy aristokratických sídel ve stylu romantismu zde sice začaly už kolem poloviny 19. století, kdy byly přestavěny zámky jako Hluboká, Lednice, Sychrov či Hrádek u Nechanic, v žádném z těchto případů však nešlo o snahu vtisknout památce její původní podobu. Módní romantismus se ve šlechtickém prostředí monarchie udržel až hluboko do druhé poloviny století, jakkoli při přestavbě soukromých hradů a zámků docházelo už podle mnohých tehdejších památkářů k nenahraditelným škodám. Prvním a zároveň značně proslulým pokusem o obnovu středověkého hradu v monarchii bylo restaurování ruin hradu Kreuzenstein nedaleko Vídně, které v roce 1874 zahájil jeho majitel, mecenáš umění, podnikatel a polární badatel hrabě