91 Jan Kryštof Fabich, Plán na přestavbu hradu ve Šternberku, 1780, LIECHTENSTEIN. The Princely Collections, Vaduz–Vienna

Na následující dvoustraně: Josef Ethler, Hrad Šternberk, 1867, Moravská galerie v Brně

musel šternberský hejtman Antonín Heinrich se značně smíšenými pocity na hradě o Vánocích 1741 ubytovat, byli slavní generálové Kurt Christoph Schwerin (1684–1757) a Friedrich Sebastian Truchsess zu Waldburg (1677–1745), velící pruské armádě při útoku na nedalekou Olomouc.65 Pruská okupace, trvající několik měsíců, se samozřejmě podepsala nejen na ožebračení města, ale i na dalším chátrání zámku. Naděje pro vzdálený hrad v podhůří Jeseníků svitla až na sklonku vlády knížete Františka Josefa I. z Liechtensteinu (1725–1781), který se ujal vlády nad rodovými dominii po smrti svého strýce, slavného polního maršála a diplomata knížete Josefa Václava z Liechtensteinu (1696–1772). Důležitou roli v zájmu o Šternberk zřejmě sehrála jeho manželka hraběnka Marie Leopoldina ze Šternberka (1733–1809), která se za knížete provdala roku 1750. Snaha obnovit hrad, kolébku jejího starobylého rodu, mohla souviset s touhou po zdůraznění rodových kořenů a tradic, ale zrovna tak mohla mít i čistě praktické důvody. Když vládnoucí kníže zemřel, jeho manželka obvykle získala na venkově vdovské sídlo, kde mohla obklopena pohodlím trávit svůj čas. František Josef I. z Liechtensteinu přizval k přestavbě hradu na zámek osvědčeného architekta a vrchnostenského stavebního ředitele Jana Kryštofa Fabicha, který v knížecích službách realizoval řadu staveb v čele se zámky v Branné, Krnově a Opavě.66 Jan Kryštof Fabich, blízký spolupracovník dvorního knížecího architekta Isidora Ganevalla (1730–1786), který do habsburské monarchie přinesl elegantní formy francouzského neoklasicismu, vyhotovil pro přestavbu hradu v roce 1780 sérii plánů, v nichž navrhl jak přestavbu sídla, tak jeho interiérů, řazených moderním „zámeckým“ způsobem. Staré a na mnoha místech poškozené hradní zdivo mělo být „oděno“ do střízlivé klasicizující fasády s pásováním v parteru a ústředním rizalitem, obráceným směrem k městu. Plány počítaly se zbouráním středověké válcové věže, kterou měla nahradit hranolová hodinová věž v jihozápadním nároží, završená rozměrnou šternberskou hvězdou. Architekt ve svých návrzích řešil také úpravy budov v předhradí a bezprostřední okolí zamýšleného zámku, jež měly na východní a severní straně obklopit vysoké zdi s terasami osazenými zelení.