Doporuãení padlo na úrodnou pÛdu, protoÏe jiÏ 8. 3. 1803 pfii‰lo Liefkovo jmenování: „Tímto je dáváno na vûdomí, Ïe Jeho V˘sost dosavadního kuchyÀského a plantáÏového zahradníka Josefa Liefku jmenovala dvorním zahradníkem na panství Lednice a jemu svûfiila vrchní dohled a vedení kníÏecí lednické oranÏerie, v‰ech skleníkÛ, tamní velké pfiírodní zahrady, louky u Dyje a Char vátovy louky, velk˘ch plantáÏí exotick˘ch lesních a zahradních dfievin, ovocné ‰kolky, potom u Feldsbergu vedle aleje zaloÏené zahrady Bellvedere. Také mu dává k dispozici r ytmistra pro v‰echny vefiejné záleÏitosti. Fr. v. Hamerley z kníÏecí Alojzovy Lichten‰tejn32 ské kanceláfie.“ K jeho podfiízen˘m patfiil vrchní pomocník s rodinou, první, druh˘ a tfietí okrasn˘ zahradník, tovar y‰i a pr vní aÏ ‰est˘ kuchyÀsk˘ tovary‰. Po smrti J. F. Lolly v témÏe roce pfievzal Liefka vrchní správu i nad zahradou ve Valticích. Jaké byly jeho dosavadní zahradnické zku‰enosti? Liefka se vyuãil pravdûpodobnû u Fran33 ze Boose ve vídeÀském Schönbrunnu. Ve studovan˘ch archivních materiálech se poprvé objevuje v roce 1797, kdy na nûho vrchní kníÏecí lichten‰tejnsk˘ hospodáfisk˘ rada von Lövenau smûfioval dotaz t˘kající se pûstování citrusÛ v oranÏerii. Dle odpovûdi lze fiíci, Ïe se jednalo o jiÏ zku‰eného zahradníka. V následujícím roce byl vyslán na roãní „stáÏ“ do ‰kolek ve Wörlitz, kde se mûl zdokonalit v pûstování cizokrajn˘ch rostlin. Zde se ho ujal vrchní za34 hradník Johann George Schot. Hned po Liefkovû návratu v roce 1799 v Lednici vznikly nové ‰kolky pro pûstování exotick˘ch rostlin. Potom dohlíÏel na zakládání ‰kolek na dal‰ích lichten‰tejnsk˘ch panstvích (Moravská Tfiebová, Kostelec nad âern˘mi lesy, ·ternberk, Îdáni35 ce ), na v˘sadbu dfievin do lesÛ a zauãoval lesnick˘ personál: „Liefka o tom ale musí b˘t obzvlá‰tû pravidelnû zpravován, protoÏe do lesÛ panství Eisgrub, Feldsberg, Rabensburg a Lundenburg pfiesazuje do volné pfiírody s kníÏecími hajn˘mi severoamerické lesní dfieviny z pûstíren ve vídeÀsk˘ch, lednick˘ch a feldsbersk˘ch zahradách hned jak je to po dosaÏení 3 let moÏné, podle ve Wörlitzu nauãené me36 tody (…) Leden 1801.“ Pfii získávání semen a nov˘ch rostlin vyuÏíval pfiedev‰ím svého osobního pfiátelství s Franzem Boosem pÛsobícím v císafisk˘ch zahradách ve Vídni, s Johannem Georgem Schotem ze ‰kolky Wörlitz-Dessau, s Alber tem Klewitzem ze zahrady Georgenhauses u Dessau i Heinrichem Erichem ze ‰kolky v Harbke u Hannoveru. Dne 21. bfiezna 1799 byl zahradník Liefka vyznamenán kníÏetem za dobrou sluÏbu a pûstování ovocn˘ch stromÛ: „Minul˘ kníÏe [Alois I. Josef] mu umoÏnil cestovat po celé fií‰i (Ho-

landsko, Francie, Itálie, Anglie), kde si [Liefka] obstaral mateãnice ovocn˘ch dfievin pro lednické ‰kolky. Pfii práci vyuÏíval informace z pomologie Duhaml d’ Monso vydané roku 1783 a systematicky se seznamoval s v˘sledky ãinnosti pomologÛ v celé Evropû. Devatenáct let pozoroval odrÛdy vinné révy ve v‰ech zemích a provin37 ciích Nûmecka, aby zjistil, co je nejlep‰í.“ KníÏe Alois I. Josef zemfiel 24. bfiezna 1805, ale jeho nástupce Jan I. Josef se správû zdûdûn˘ch panství zaãal intenzivnûji vûnovat aÏ v roce 1806. JiÏ v roce 1807 do‰lo k v˘razn˘m zmûnám zahradnického personálu v LVA. Dne 1. 3. 1807 byl vrchním zahradníkem v Lednici jmenován Ulrich Herreich a Liefka byl pfiesunut na ménû prestiÏní místo zámeckého zahradníka ve Valticích: „1. 3. tohoto roku byl dvorní zahradník Liefka pfiesídlen z Lednice do Valtic. Vystfiídal ho b˘val˘ valtick˘ zahradník Herreich; Liefka má zajistit pûstování domácích i cizích lesních dfievin v lesích i voluptuárních zahradách se stejnou peãlivostí jako v Lednici. Bude mu pfiestûhována ãást rostlin z kuchyÀské zahrady, bude mít velkou lesní ‰kolku a z ní bude dodávat sazenice do lednické Naturgarten; ve Valticích je k dispozici mnoho ploch pro pûstování (…) Ve Valticích mají b˘t zfiízeny pûstírny za 1 000 zl, Liefka se mÛÏe dále vûnovat sv˘m 38 vûdeck˘m pokusÛm a prodeji rostlin.“ Liefka byl touto zmûnou znaãnû zaskoãen a v reakci na tuto událost kníÏeti napsal: „… mûl jsem cenné rostliny, které jsem musel opustit, peãlivû jsem se staral také o kuchyÀskou zahradu, oranÏerii i o v‰echny louky. V listopadu minulého roku byly pfiipraveny úpravy ke zkrá‰lení zahrady a zlep‰ení lesÛ. Na plantáÏích bylo vypûstováno dle úfiedních záznamÛ 130 381 ks stromkÛ, v˘dûlek byl 325 954 zlat˘ch. Jsou zaloÏeny nové plantáÏe, které je‰tû nemají v˘nosy a jsou teì opu‰tûné; bojím se, Ïe budou prodány vídeÀsk˘m obchodníkÛm se stromy. V ovocné ‰kolce jsou pouÏívány originální pafiíÏské mateãnice a stromky byly vysazeny na louky, o tuto kolekci prosím Jeho V˘sost, chci ji pfievést do Valtic a Rabensburgu, protoÏe tam jsou jen lesní stromy. V Lednici jsem provádûl pomologické pokusy, vy‰lechtil jsem 300 rÛzn˘ch odrÛd a mûl jsem velk˘ úspûch skoro 39 s nulov˘mi náklady.“ Dne 26. bfiezna 1807 pfiedal Liefka Herreichovi v Lednici ovocnou zahradu; 2. kvûtna pfiedal oranÏerii a 1. záfií mûla b˘t za pfiítomnosti hospodáfiského rady B. Petriho pfiedána plantáÏ na char vátské louce. K oranÏerii a k plantáÏi byly vyhotoveny podrobné sumáfie pûstovan˘ch rostlin. Dle kníÏecího nafiízení mûl Liefka, vrchní zahradník ve Valticích, nyní na starosti pûstování a prodej rostlin ze v‰ech plantáÏí. Dál pûstoval i ovoce a vin40 nou révu a pomáhal i s lesními dfievinami.

Od roku 1808 se musel intenzivnû vûnovat pûstování a prodeji exotick˘ch rostlin, o jejichÏ nákup byl po uvefiejnûní nabídkov˘ch inzerátÛ a ceníkÛ velk˘ zájem. O to pfiekvapivûj‰í je, Ïe se z roku 1808 zachoval LiefkÛv plán na úpravu 41 lednické zahrady. V archivních dokumentech o nûm nebyly nalezeny bliωí zprávy, a tedy nevíme, kdo inicioval jeho vznik a z jakého dÛvodu. V té dobû mûly úpravy lednické zahrady probíhat dle plánu od B. Petriho, kter ˘ toho roku ode‰el z kníÏecích sluÏeb, a fiídit je mûl P. Prohaska (viz dále). Oproti Petriho plánu se v Liefkovû verzi velk˘ rybník rozprostíral aÏ k Minaretu, ale byl zaplnûn mnoÏstvím vût‰ích i velmi mal˘ch ostrÛvkÛ s okruÏními cestami a souborem mostÛ. Dle pouÏit˘ch grafick˘ch znaãek zde mûly hrát dominantní roli ‰tíhlé italské topoly (Populus nigra var. Italica) a pfievislé vrby. Tento návrh nebyl s velkou pravdûpodobností realizován. Je moÏné, Ïe bûhem následujících deseti let sluÏby Liefka nûkolikrát zmûnil své pÛsobi‰tû. Na jafie roku 1809 byl povûfien péãí o stromy vysazené u Janohradu v Lednici. Na cenících ‰kolek z let 1811–1814 je uvádûn jako vrchní zahradník v Lednici, stejnû jako v soupisu za42 mûstnancÛ z roku 1813. Poslední nalezen˘ archivní dokument t˘kající se I. Liefky pochází

I Poznámky 32 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G3, dopis ze dne 8. 3. 1803. 33 Franz Boos (1753–1832), pÛvodnû byl zamûstnán v Îidlochovicích na ditrich‰tejnském panství, kde se vyuãil u umûleckého zahradníka Lilie, v letech 1773–1776 potom pÛsobil v lednické zámecké zahradû a poté vstoupil do císafisk˘ch sluÏeb a podílel se na úpravách zahrady u vídeÀského Schönbrunnu. V roce 1807 byl jmenován fieditelem v‰ech dvorních zahrad. 34 Körner (pozn. 16), s. 17. 35 Îdánice, dnes okres Kolín. 36 HAL, f. Hofkanzlei, kart. 1210. V 90. letech se novû zakládaná zahrada u lednického zámku stala místem, kam byly pfiednostnû vysazovány první vypûstované sazenice exotick˘ch dfievin s cílem vytvofiit zde mateãnici pro sbûr semen v budoucích letech. Tyto dfieviny v‰ak nebyly ve ‰kolkách pfiednostnû pûstovány pro okrasné úãely, ale z dÛvodu snahy zkvalitnit lesní porosty, decimované v té dobû zv˘‰enou potfiebou dfieva pfiedev‰ím pro v˘robu dfievûného uhlí. 37 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G3, dopis ze dne 15. 2. 1805. 38 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G3, blíÏe nedatovan˘ dopis z roku 1807. 39 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G3, blíÏe nedatovan˘ dopis z roku 1807. 40 HAL, f. Hofkanzlei, sign. A6, dopis ze srpna 1807. 41 Novák et al. (pozn. 11), s. 41. 42 Schematismus des regierenden hochfürstlichen Hauses von und zu Liechtenstein, Wien 1813, s. 62.

Zprávy památkové péãe / roãník 79 / 2019 / ãíslo 1 / I N M E D I A S R E S | L e n k a K ¤ E S A D L O VÁ / Z a h r a d n í c i v L e d n i c k o - v a l t i c k é m a r e á l u a j e j i c h v l i v n a p o d o b u z a h r a d n í c h ú p r a v na pfielomu 18. a 19. století

9