Jan I. Josef podle v‰eho nemûl tak silnou potfiebu kontinuálnû vstupovat do tvÛrãího procesu a ovlivÀovat drobnûj‰í detaily díla. Obklopil se nûkolika pro nûho dÛvûryhodn˘mi osobami, jimÏ sdûlil své hlavní ideje, a vyÏadoval poslu‰nost, na kterou byl u armády zvykl˘. Z dfiívûj‰ích spolupracovníkÛ se stali podfiízení, coÏ nelibû nesl jak J. Hardtmuth, tak I. Liefka. Nov˘ kníÏe mûl o vzhledu a funkci lednické zahrady i celého LVA jiné pfiedstavy neÏ jeho bratr a tomu pfiizpÛsobil i v˘bûr personálu na vedoucích místech. Návrhy zahradních a krajinn˘ch kompozic pro Jana I. Josefa vytváfiel B. Petri, a to hned pro nûkolik zámeck˘ch objektÛ témûfi souãasnû. Nemohl tedy na místû fiídit kompletní realizaci prací. V Lednici se nabízela moÏnost spolupráce s vrchním zahradníkem Ulrichem (Udalrich) Herreichem (?). Prozatím o nûm víme, Ïe rok pfiedtím, neÏ nahradil Liefku, jiÏ pracoval ve Valticích. Jiné informace o jeho praxi nebyly zatím nalezeny. Poslední doklad o jeho 45 pÛsobení v LVA je datován rokem 1822. Dal‰ím vrchním zahradníkem v Lednici se stal nejpozdûji roku 1817 Josef Hauser (?), kter˘ byl pÛvodnû zahradníkem v kuchyÀské zahradû tamtéÏ. Je‰tû roku 1822 mûl mít ve své kompetenci péãi o „Pfiírodní zahradu“ a kvûtinov˘ skleník. Dal‰í zprávy o jeho Ïivotû nebyly nalezeny. U obou jmenovan˘ch chybí doklad o jejich v˘raznûj‰ím vlivu na podobu svûfien˘ch zahrad. Podle v‰eho se „pouze“ kvalitnû starali o bûÏn˘ provoz, coÏ v‰ak pfii rozsahu povinností nelze povaÏovat za nev˘znamné. Realizací a pfiípadn˘m ovlivÀováním projektÛ vypracovan˘ch B. Petrim byli dle dokladÛ povû46 fieni jiní zahradníci, kromû Liefky to byl pfiedev‰ím Franz Nechansky (?). První zprávy o jeho pfiítomnosti v LVA jsou z roku 1803, kdy pracoval jako zahradník novû postaveného zámeãku Belveder u Valtic a vyhotovil dva návrhy na úpravy jeho okolí. To ukazuje, Ïe se jednalo o zku‰eného zahradníka schopného vlastní projekãní práce. Jeho návrhy v sobû integrují nûkolik rozdíln˘ch zahradních prostor s drobnou architekturou, vodními plochami a v˘sadbou dfievin a plochami vinic. Návrh evidentnû reflektoval pfiání kníÏete Aloise I. Josefa zapojit do porostÛ exotické i ovocné dfieviny, respektive vinnou révu, obdobnû jako v lednické zahradû. Není jisté, 47 kter ˘ z návrhÛ byl nakonec realizován. Dle záznamÛ zde ale do‰lo v letech 1803–1805 k v˘sadbû 49 410 ks dfievin v 23 taxonech. Nejãastûji se ve v˘sadbách vyskytovala borovice vejmutovka (19 000 ks), sloupovit˘ topol ãern˘ 48 (2 000 ks) a bfiestovec západní (500 ks). Nûjak˘ plán v˘sadeb tedy jistû existoval. V roce 1805 byl Nechansky pfieloÏen do Loosdor fu jako pfiím˘ podfiízen˘ hospodáfiského fieditele

49

B. Petriho. Ten pro sídlo budoucího vládnoucího kníÏete Jana I. Josefa nejpozdûji v roce 1803 vytvofiil a následnû realizoval plán parkov˘ch úprav v krajináfiském stylu. Nechansky je pravdûpodobnû dokonãoval, protoÏe B. Petri byl mezi roky 1805–1807 nesmírnû pracovnû vytíÏen. Kromû projektu pro lednickou zahradu zpracovával dal‰í projekty a snaÏil se dohlíÏet na realizace úprav v Nov˘ch Zámcích u Litovle, v Adamovû a asi i v Kolodûjích. Toto pracovní vypûtí vedlo aÏ k jeho fyzickému zhroucení 50 a odchodu z kníÏecích sluÏeb v roce 1808. Po dokonãení prací v Loosdor fu ode‰el Nechansky do Nov˘ch ZámkÛ, kde je veden v roce 1813 jako zámeck˘ zahradník. Budoval rozsáhl˘ krajináfisk˘ park s fiadou staveb realizovan˘ch dle projektu J. Hardtmutha a peãoval 51 o nûj. Dal‰í zprávy o F. Nechanském nebyly nalezeny. V lednickém parku mûl na prÛbûh prací po odchodu B. Petriho dohlíÏet a aktivnû jej ovlivÀovat Philipp Prohaska (?). Tento zahradník, vyuãen˘ u J. F. Lolly ve Valticích, se mûl v roce 52 1796 stát zahradníkem v Rossau ve Vídni. Lze jej povaÏovat za specialistu na pûstování dfievin jako I. Liefku. V Rossau zaloÏil ‰kolku, kde pûstoval pfiedev‰ím platany, ale znal i technologie pûstování dal‰ích dfievin, jak dokládá jeho návrh na zaloÏení plantáÏe na pûstování domácích i severoamerick˘ch dfievin na 53 panství Judenau z roku 1800. Ten kromû nákresu organizace ‰kolky obsahoval popis technologií mnoÏení a pûstování 10 rÛzn˘ch rodÛ stromÛ, a to vãetnû doby, od které poskyt54 nou kvalitní dfievo. Plán na zaloÏení ‰kolky v‰ak nebyl Theobaldem Wallaschkem Edlerem von Walberg pfiijat k realizaci. Vztahy Wallaschka a Prohasky na rozdíl od Liefky asi nebyly úplnû pfiátelské, protoÏe v roce 1805 Ïádal hospodáfisk˘ rada kontrolu jeho aktivit ve vídeÀské zahradû: „Tento velmi nápadn˘ a dÛvûru si nezasluhující doklad o úhynu 10 500 ks platanÛ dokazuje v‰eobecnou povûst, Ïe zahradník Prohaska prodává rostliny z kníÏecí zahrady k vlastnímu prospûchu. ·koda, která vzniká kníÏecí pokladnû tímto mizením a neuskuteãnûn˘m prodejem platanÛ, mÛÏe b˘t minimálnû 3 000 zlat˘ch. V‰e je vysoce uráÏející podvrh, kter ˘ Prohasku ãiní dvojnásob podezfiel˘m a vhodn˘m k co nejpfiísnûj‰ímu pohnání k zodpovûdnosti. Bude tedy nutné k Prohaskovi vyslat pfiísnou kontrolu na pûstování lesních rostlin nebo mu pûstování ze semen v zahradû zcela zakázat a urãit do budoucna zahradu 55 k pûstování zeleniny. Walhberg.“ V‰e se pravdûpodobnû urovnalo a zahradník Prohaska si získal dÛvûru kníÏete Jana I. Josefa, protoÏe se zaãal podílet na formování právû pfiebudovávané lednické zahrady. JiÏ v roce

I Poznámky 45 V roce 1813 je uveden jako zámeck˘ zahradník ve Valticích, v roce 1814 je povûfien prodejem pfiebyteãn˘ch rostlin z oranÏerie v Lednici a v roce 1816 je uvádûn jako zámeck˘ zahradník v parku v Lednici. Jeho podpis se nachází je‰tû pod ruãnû psan˘m seznamem rostlin z roku 1817. V roce 1822 byl povûfien dohledem nad oranÏerií, ananasov˘mi a ostatními pûstírnami. Pravdûpodobnû zÛstal v kníÏecích sluÏbách aÏ do své smrti, protoÏe v roce 1847 Ïila v Lednici jeho vdova. HAL, f. Hofkanzlei, sign. G4, a MZA, f. F63, kart. 308. 46 Liefka byl Petrim doporuãen pro dokonãení prací na lednick˘ch rybnících. Zatloukal (pozn. 3), s. 30. 47 Dochoval se také návrh na úpravu okolí zámeãku Belveder od Ignaze Vogela z roku 1805. O tomto tvÛrci v‰ak nebyly zji‰tûny Ïádné dal‰í informace. Körner (pozn. 16), obr. 88. 48 HAL, f. Hofkanzlei, sign. A6, dopis a seznam z roku 1807. 49 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G4, dopis ze dne 16. 5. 1805. 50 Novák et al. (pozn. 11), s. 203. 51 Lenka Kfiesadlová, Drobnosti k Nov˘m ZámkÛm u Litovle, Zprávy vlastivûdného muzea v Olomouci. Spoleãenské vûdy, 2009, ã. 298, s. 135–140. – Lenka Kfiesadlová, Areál Nov˘ch ZámkÛ u Litovle v pr vních desetiletích 19. století, Zprávy vlastivûdného muzea v Olomouci. Spoleãenské vûdy, 2007, ã. 294, s. 50–58. 52 Körner (pozn. 16), s. 59. 53 Judenau, dnes v okrese Tulln (Dolní Rakousy). 54 Napfiíklad pûstování sv˘ch oblíben˘ch platanÛ zde popsal takto: „V˘sev se provádí vÏdy v pfiedjafií a záhon musí b˘t pokryt zemí smíchanou s pískem na 1/4 palce vysoko. V˘sev aÏ do vzejití se musí pfii suchém poãasí tfiikrát dennû, a kdyÏ semena vzejdou, nejménû jednou dennû zalévat. Na tyto rostlinky je tfieba obrátit velkou pozornost, neboÈ z takov˘ch mÛÏe b˘t zaloÏen jeden z nejpÛvabnûj‰ích a nejlep‰ích lesÛ v Evropû, jak bude dále fieãeno. Tento strom je velmi hezk˘ na pohled. Mám zku‰enost, Ïe je moÏné ho velmi lehce a ãasto vypûstovat ze semene, a neboÈ miluje vlhkou pÛdu, dafií se mu obzvlá‰È v místních dunajsk˘ch luzích a roste velmi rychle. Sazenicemi ze ‰kolky se vysadí do fiad a v meziprostoru je moÏné v prvních 3 letech pûstovat jiné plody a vyuÏívat je. Ve 14 nebo 15 letech je moÏné mít ze stromÛ první uÏitek. Mohou se ofiezat boãní vûtve, tak vysoko, kam se od zemû dosáhne, a pouÏít se na topení. Po tomto zásahu roste strom mnohem rychleji a hlavní kmen zesílí a bude vy‰‰í. KÛra kmene kaÏd˘ rok sama od sebe opadá a dostane opût nov˘ odûv. UÏ ve 30 letech je porost schopn˘ tûÏby a dodává velmi dobré tvrdé dfievo, které se uÏívá jak k topení, tak jako uÏitkové dfievo. Takov˘ les je díky svému rychlému rÛstu, krásnému vzhledu a pÛvabu velmi cenn˘.“ HAL, f. Hofkanzlei, kart. 1210, dopis ze dne 25. 10. 1800. 55 HAL, f. Hofkanzlei, sign. H12, dopis ze dne 31. 1. 1805.

Zprávy památkové péãe / roãník 79 / 2019 / ãíslo 1 / I N M E D I A S R E S | L e n k a K ¤ E S A D L O VÁ / Z a h r a d n í c i v L e d n i c k o - v a l t i c k é m a r e á l u a j e j i c h v l i v n a p o d o b u z a h r a d n í c h ú p r a v na pfielomu 18. a 19. století

11