6

7

Obr. 6. Celkov˘ pohled na funkãní kaskádu u Maxmiliánovy kolonády, 60. léta 19. století. Foto: NPÚ, ÚOP v KromûfiíÏi. Obr. 7. Pohled na kaskádu u Maxmiliánovy kolonády bez proudící vody, 60. léta 19. století. Foto: NPÚ, ÚOP v KromûfiíÏi.

spektive z ml˘nské strouhy ãerpána, není zatím známo. Za biskupa Wolfganga Hannibala ze Schrattenbachu (1711–1738) bylo v zahradû vybudováno sedm velk˘ch bazénÛ, pravdûpodobnû doplnûn˘ch vodotrysky. Dal‰í v˘znamná zmûna kompozice byla realizována za prvního olomouckého arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee (1777–1811). Barokní zahrada byla v tomto období pfiebudována v sentimentálním stylu. Po roce 1789 do‰lo k roz‰ífiení Podzámecké zahrady o pozemky leÏící za Ml˘nskou strouhou a interiér obohatila fiada staveb. Ml˘nská strouha byla pfieklenuta nûkolika mosty, vodní kanál stále formálního charakteru doplnil ostrov s antick˘m chrámkem a pfiístavi‰tû pro loìky. Bylo zde moÏné najít je‰tû sádky na r yby i rybník s rybáfisk˘m pavilonem. Voda v pohybu se zde uplatnila na dvou místech. U romantick˘ch zfiícenin do kanálu padal vodopád v pfiírodním duchu. Dal‰í vodopád, spí‰e architektonicky stylizovan˘ potok, stékal do kanálu od 10 sochy boha Morava. Dobov˘ text z roku 1802 patfiící k vyobrazení z téÏe doby jej popisuje takto: „Zfiíceniny a vodopád – Doba nepotfiebuje tich˘ch pozvoln˘ch rozpadlin starovûk˘ch staveb, ani nepfiátelského bûsnûní, ani zlomyslného pusto‰ení, ani barbarské slepoty, ani fanatického úsilí pálení, ani gotického vraÏedného pálení, ani anarchického chtíãe niãení, staví si zfiíceniny sama. Na severní její stranû je vodopád. Odtud dostával se velikému kanálu zahradnímu neustál˘ pfiítok. Vodopád tekl

24

pofiád ve dne i v noci. Je zde proto i chládek pfiíjemn˘ i v nejteplej‰ím létû a stín. MnoÏství zpûvného ptactva oÏivují toto ponûkud melancholické záti‰í. U nûho je laviãka, která zve chodce k odpoãinku a pfiem˘‰lení. V nejspodnûj‰í ãásti zfiíceniny je prostorná tmavá jeskynû s dvûma v˘chody. ¤íãní bÛh Moravus a padací most s kanálem – Ctihodn˘ stafiec Moravus, umûlecká socha z kamene podobného bílému mramoru, opfien˘ o mechem porostlou urnu, ze které stále krystalovû ãistá voda vytéká, se tfií stran tmav˘m hájem obestfien˘, leÏí pfii vchodu do aleje s vysok˘mi topoly, právû proti zfiíceninû. Pramen vody veden˘ byl do nádrÏe s vyzdûn˘mi bfiehy, proto nazvané velk˘m kanálem, na nûmÏ jezdívali vyzdobenou lodí veslafii v pfiimûfien˘ch krojích. Pfies kanál vede otáãiv˘ most spojující hlavní alej zahrady s jejím po11 kraãováním za kanálem.“ PfiestoÏe dobov˘ text mluví o nepfietrÏitém provozu vodopádu, není jisté, zda byly oba vodní prvky opravdu funkãní kontinuálnû, protoÏe tlak vody byl zaji‰Èován stále pomocí velké vodárenské vûÏe ze 17. století. V zahradû se v té dobû nacházely je‰tû také dva bazény s vodotryskem v Holandské zahradû a v giardinu secretu. K posledním v˘znamn˘m zmûnám kompozice Podzámecké zahrady do‰lo za arcibiskupa Ferdinanda Marii Chotka z Chotkova a z Vojnína (1832–1836) a jeho nástupce Maxmiliána Josefa ze Sommerau-Beckhu (1837–1853), pro nûÏ pracoval architekt Anton Arche (1793–1851). Zahrada byla velmi v˘znamnû plo‰nû roz‰ífiena z pfiibliÏnû 14 ha na témûfi 60 ha. Nicménû celá plocha leÏela stále témûfi v rovinû a vodní sloÏka se uplatÀovala pfiedev‰ím ve formû r ybníkÛ a vodních kanálÛ. PfiestoÏe se jednalo o jiÏ ãistû krajináfiskou kompozici, stále zde bylo moÏné nalézt formální vodní prvky v podobû fontán. K fontánû v giardi-

nu pfiibyla Fontána amorkÛ a ¤ímská fontána. Socha boha Morava ze zru‰eného vodopádu doplnûná o kamennou nádrÏ byla novû umístûna do lesíku nedaleko mûstsk˘ch hradeb u vstupu do zahrady z dne‰ní Blahoslavovy ulice. LeÏící stafiec se stal souãástí intimního zeleného zákoutí a není divu, Ïe jej ãást náv‰tûvníkÛ zaãala povaÏovat spí‰e za Fauna ãi Silvana, boha lesÛ a ochránce v‰eho rostlin12 stva. Dal‰í fontána se sochafiskou v˘zdobou pocházející pÛvodnû z Kvûtné zahrady se nacházela na mírném návr‰í pfied tzv. Maxmiliánovou kolonádou. Pozvoln˘ svah pod fontánou byl vyuÏit k vybudování vodní kaskády stékající do malého rybníãku. Z druhé poloviny 19. století je dochován popis Podzámecké zahrady od pá13 tera Julia Chodníãka. Ten ji líãí následovnû: „Nejhlavnûj‰í stavbou v novém parku byla v pfiední jeho tfietinû na pfiívr‰ku v ãele vkusného sosnového lesa kolonáda, pookrouhlého sloupofiadí, pfied nímÏ velmi vkusná ka‰na s vodotryskem, v níÏ voda potÛãkem kfiemelicemi dláÏdûn˘m v mal˘ch kaskádách do troj-

I Poznámky 10 Tato socha vodního boha sem byla pfienesena z Kvûtné zahrady. 11 Alois Richter, Podzámecká zahrada (nepublikovan˘ rukopis, 40. léta 20. století). PozÛstalost Dr. Aloise Richtera (1924–1947), Zemsk˘ archiv Opava (dále ZA Opava), poboãka Olomouc, Ol-C 26, s. 6. 12 Lenka Kfiesadlová – Ondfiej Zatloukal, Podzámecká zahrada, in Ladislav Daniel – Marek PerÛtka – Milan Togner (edd.), Arcibiskupsk˘ zámek & zahrady v KromûfiíÏi, KromûfiíÏ 2009, s. 99–120. 13 P. Julius Chodníãek (1837–1895), kanovník kromûfiíÏské kapituly, Ïil v KromûfiíÏi od roku 1858 a zachytil ve sv˘ch pamûtech Ïivot mûsta ve druhé polovinû 19. století.

Zprávy památkové péãe / roãník 79 / 2019 / ãíslo 1 / IN MEDIAS RES | Jifií JANÁL / Dynamické vodní pr vky v kompozici Podzámecké zahrady v KromûfiíÏi a jejich archeologick˘ v˘zkum