2

3

Obr. 2. DÛm prvního zahradnického pomocníka s kromûfiíÏsk˘m zámkem v pozadí, pohled od severozápadu. Foto: Jan ·tûtina, 2018. Obr. 3. DÛm prvního zahradnického pomocníka: A – PÛdorys domu na plánu úprav Podzámecké zahrady z let 1834–1835 od Antona Archeho. ZA Opava, poboãka Olomouc, fond Ústfiední fieditelství arcibiskupsk˘ch statkÛ, inv. ã. 55 272, sign. KÏ 287, pofi. ã. 11 899; B – pfiízemí domu se stavebnûhistorickou anal˘zou (hnûdá – ranû barokní zdiva z druhé poloviny 17. století; fialová – pozdnû barokní zdiva patrnû z druhé poloviny 18. století; Ïlutá – zdiva klasicistních pfiestaveb z první poloviny 19. století a zdiva z adaptace kolem roku 1865, ostatní mlad‰í). Kresba: Jan ·tûtina, 2018.

3

(1496–1540). Z roku 1566 pochází první písemná zmínka potvrzující existenci renesanãní okrasné zahrady u zámku. PfiibliÏnou podobu, kterou zahrada dostala za biskupa Stanislava Pavlovského (1579–1598), známe z dvojice vedut mûsta KromûfiíÏe, datovan˘ch roky 1593 4 a 1598. V té dobû je v zahradû doloÏena existence ‰tûpnice, kvûtnice, zelináfiské zahrady a zahradního pavilonu. Zahradu od zámku dûlil pfiíkop, v nûmÏ byli chováni daÀci. Dal‰í úpravy zfiejmû zahrada prodûlala i za Franti‰ka kardinála z Dietrichsteina (1599–1636). V závûru tfiicetileté války, v roce 1643, bylo mûsto KromûfiíÏ se zámkem zpusto‰eno ‰védsk˘mi vojsky a vzboufien˘mi Valachy a zámecká zahrada zpustla. Nová etapa v Ïivotû nejen zámku a mûsta, ale i celé olomoucké diecéze zaãala roku 1664, kdy na stolec olomouckého biskupa dosedl Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna, kter˘ se energicky pustil do obnovy zámecké rezidence a pfiilehlé zahrady. Definitivní pfiestavba zámku zapoãala roku 1686 a soubûÏnû s touto velkolepou stavební akcí byla zahrada upravena podle projektu architekta Giovanniho Pietra

42

Tencally (1629–1702). Ranû barokní stav Podzámecké zahrady zaznamenalo grafické album Justa van den Nypoorta (1691). Zahrada získala obdéln˘ pÛdor ys a navazovala na zahradní prÛãelí biskupského zámku, kter˘ byl pfii barokní pfiestavbû roz‰ífien o vnûj‰í trakt se salou 5 terrenou, otevfienou pfiímo do nové zahrady. JiÏ ve druhé polovinû 17. století stál v tûsném sousedství zahrady barokní dÛm vrchního zahradnického pomocníka a poãátkem 18. století na jihov˘chodním obvodu zahrady vznikla i ohradní zeì s jednoduchou branou, do níÏ ústila cesta od Vodní (Dolní) mûstské brány. Kolem roku 1730, tedy za episkopátu olomouckého biskupa Wolfganga Hannibala Schrattenbacha (1711–1738), se zahrada doãkala vrcholnû barokní podoby s broderiemi, boskety, bazény, ãetn˘mi zahradními stavbami a bohatou sochafiskou v˘zdobou. DÛleÏitou roli v zahradû 18. století sehrávala voda, pfiedev‰ím díky monumentální fontánû i geometricky rozvrÏen˘m plochám vodních kanálÛ, vymezujících obvod tehdej‰í zahrady. V tûsném sousedství zahrady zfiejmû v této dobû vznikaly pr vní objekty (napfi. zahradníkÛv dÛm). V roce 1752 vyhofiel zámek a jeho interiéry pfii následné opravû získaly pozdnû barokní podobu. Roku 1777 bylo olomoucké biskupství pov˘‰eno na arcibiskupství. Za arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee (1777–1811) byla Podzámecká zahrada roz‰ífiena a upravena do 6 sentimentálnû ladûné podoby. Tato první velká transformace probûhla mezi lety 1790–1802 a shodnû je datována i první vlna systematické v˘stavby zahradních objektÛ (Chrámek Pfiátelství, Ruiny, Paví dvÛr, Rybáfisk˘ pavilon). Pravideln˘ par ter pfied budovou zámku byl znaãnû zjednodu‰en a dal‰í ãásti zahrady byly rastrem stromofiadí rozãlenûny na sérii drobnûj‰ích zahradních prostor, které dostaly specifickou náplÀ v duchu nov˘ch osvícensk˘ch

my‰lenek (nepravidelné vnitfiní ãlenûní, doplnûné fiadou objektÛ drobné zahradní architektur y). Podobu zahrady a jednotliv˘ch objektÛ 7 zachytil na grafick˘ch listech J. Fischer. Za arcibiskupÛ Ferdinanda Marii Chotka (1832–1836) a kardinála Maxmiliána Sommerau-Beckha (1837–1853) do‰lo ke znaãnému roz‰ífiení Podzámecké zahrady a její úpravû v krajináfiském stylu. Na této úpravû, realizované v rozmezí let 1832–1853, se podílel pfiedev‰ím arcibiskupsk˘ architekt Anton Arche (1793–1851). Promûnu zahrady i variantní fie‰ení krajináfisk˘ch úprav i jednotliv˘ch objektÛ ilustruje poãetn˘ plánov˘ materiál vze‰l˘ z arcibiskupské stavební kanceláfie. Díky nûkolikanásobnému roz‰ífiení o pastviny zvané Hofienu‰e získala zahrada souãasnou rozlohu a bohatou architektonickou v˘bavu, akcentovanou zejména mimofiádnû kvalitními klasicistními objekty Maxova Dvora, Maxmiliánovy kolonády a Rybáfiského pavilonu. Podzámecká zahrada se stala jedním z nejkvalitnûji a nejpromy‰lenûji

I Poznámky 3 Kompoziãnímu a architektonickému v˘voji Podzámecké zahrady se v rÛzné mífie podrobnosti vûnují díla citovaná v pozn. 1. 4 Zdenûk Motalík, KromûfiíÏské veduty. Obrazové album, KromûfiíÏ 2006. 5 Justus van den Nypoort podle G. M. Vischera, Veduta KromûfiíÏe s parterem pfied zámkem, 1691, in: Zatloukal (pozn. 1), s. 44. – Ondfiej Zatloukal, Podzámecká zahrada a sala terrena biskupa z Lichtensteinu-Castelcorna, in: Zatloukal – Kindl – Zatloukal (pozn. 1), s. 30–32. 6 Pavel Zatloukal, Podzámecká zahrada arcibiskupa Colloreda, in: Zatloukal – Kindl – Zatloukal (pozn. 1), s. 45–85. 7 Josef Fischer, Die fürstlichen Gärten zu Kremsier, beschrieben von einem Freunde der verschöner ten Natur, Olmütz 1802.

Zprávy památkové péãe / roãník 79 / 2019 / ãíslo 1 / IN MEDIAS RES | Dalibor JANI·; Jan ·TùTINA / V˘sledky prÛzkumÛ nûkter ˘ch objektÛ Podzámecké zahrady v KromûfiíÏi