4 Lenka Křesadlová: Zahradníci v Lednicko-valtickém areálu a jejich vliv na podobu zahradních úprav na přelomu 18. a 19. století

Obr. 2. Lednice, pohled z Minaretu na zámek pﬁes centrální rybník s ostrovy. Foto: Lenka Kﬁesadlová, 2003. Obr. 3. Lednice, pohled od zámku na Minaret. Foto: Lenka Kﬁesadlová, 2016.

Vídni – Das Hausarchiv der Regierenden Für6 sten von und zu Liechtenstein (HAL). Byl studován fond Korrespondenz der Hofkanzlei (Korespondence Dvorské kanceláﬁe), konkrétnû ãásti (kartony) G3 – Garten in Eisgrub (Zahrada v Lednici) obsahující dokumenty z let 1790–1820, G4 – Garten in Feldsberg (Zahrada ve Valticích) obsahující dokumenty z let 1790–1810, A6 – Amerikanische Forsthölser (Americké lesní dﬁeviny) obsahující dokumenty z let 1805–1809, H12 – Gar ten in Rossau (Zahrada v Rossau) obsahující dokumenty z let 1700–1915 a kar ton ã. 1210, pﬁedev‰ím sloÏka o kuchyÀsk˘ch zahradách na panstvích Lednice a Valtice, obsahující dokumenty z let 1790–1805. Dal‰ím zdrojem informací jsou fondy Moravského zemského archivu (MZA). Zde se jedná pﬁedev‰ím o fondy: F 63 – Velkostatek Lednice, F 94 – Velkostatek Valtice. Ve fondech velkostatkÛ se nacházejí pﬁedev‰ím archiválie z 19. a poãátku 20. století. Ke zniãení star‰ích dokumentÛ do‰lo pravdûpodobnû 7 pﬁi slouãení obou velkostatkÛ v jeden celek. Úpravy LVA ve sledovaném období Pﬁelom 18. a 19. století je obdobím, kdy byly pÛvodnû formálnû koncipované zahradní úpravy v LVA postupnû promûÀovány v zahrady inspirované anglick˘m krajináﬁsk˘m parkem. Tento proces zapoãal pravdûpodobnû jiÏ za kníÏete Franti‰ka Josefa (1726–1781), kter˘ udrÏoval pﬁátelské styky mimo jiné s A. E. Mitrovsk˘m,

jehoÏ inovativní zahradu na okraji Brna upravoval inÏen˘r Karel Rudzinsk˘ (1751–1819), pracující pozdûji na lichten‰tejnsk˘ch panstvích, a s Charlesem Josephem de Ligne, svobodn˘m zednáﬁem, v˘znamn˘m diplomatem, pﬁítelem 8 J. J. Rousseaua a pﬁíznivcem Voltaira. Na prvních zmûnách v tomto duchu se mohl podílet architekt Isidor Marcel Amandus Canevale (1730–1786), jmenovan˘ roku 1768 „dohlíÏitelem“ nad kníÏecími zahradami. V Lednici do‰lo k velkému zjednodu‰ení pravidelné zahrady pﬁed budovou zámku a aleje spojily tzv. francouzskou ãást zahrady s oborou. V intenzivním pﬁetváﬁení zahrady i celého areálu pokraãoval kníÏe Alois I. Josef (1759–1805). Canevale byl potvrzen ve své funkci hlavního dozorce nad v‰emi kníÏecími domy a zahradami a pﬁed svou smrtí v roce 1786 je‰tû vypracoval projekt na úpravu zahrady. Ten v‰ak nebyl realizován pro svou „nepraktiãnost“. V Lednici se následnû objevuje architekt Karel Rudzinsk˘, Josef Meissl st. (1730–1790) a po nûm jeho synovec Josef Hardtmuth (1758–1816). V 90. letech se v zahradû intenzivnû pracovalo. Plán z roku 1799 zachytil kompozici spojující prvky klasicistní úpravy a motivy anglo-ãínského stylu. Plocha zahrady, protkaná alejemi a prÛseky, byla doplnûna mnoÏstvím zahradních staveb, které ve valné vût‰inû tvoﬁily závûr y hlavních os „lednické hvûzdy“. V jejím stﬁedu byl v roce 1794 postaven nov˘ zahradní pavilon – Chrám slunce. V roce 1802 zorganizoval kníÏe pût let trvající expedici do Severní Ameriky s cílem získat semena dﬁevin pro novû zaloÏené ‰kolky. Nástupcem Aloise Josefa se stal jeho jen o rok mlad‰í bratr Jan I. Josef (1760–1836). Jeho Ïivotní filozofie a nazírání na svût v‰ak by-

ly velmi odli‰né, „hloubavého filosofa“ vystﬁídal „pﬁímoãar˘, rozhodn˘ voják“. My‰lenku na radikální zmûnu podoby lednické zahrady Jan Josef pravdûpodobnû rozvíjel jiÏ pﬁed rokem 1805, protoÏe po získání postu kníÏete pﬁi‰ly zmûny velmi rychle. J. Hardtmuth ve funkci stavebního architekta a Bernhard Petri (1767–1853), toho ãasu lichten‰tejnsk˘ hospodáﬁsk˘ rada, spojili své síly a v relativnû krátkém ãase vytvoﬁili naprosto novou krajináﬁskou zahradu. Jejím ústﬁedním motivem se stal velk˘ rybník s ostrovy, zpﬁístupnûn˘ okruÏní cestou a ãetn˘mi mosty. Na hlavní ose se v hladinû rybníka odráÏel minaret a kompozice zahrnovala dal‰í zahradní stavby. Petri ode‰el z kníÏecích sluÏeb v roce 1808 a Hardtmuth v roce 1812. Pﬁelom 18. a 19. století byl v˘znamn˘ i pro v˘voj valtické zahrady. Po úpravách podle plánu inÏen˘ra Rudzinského zÛstala ãást pﬁímo pﬁed zámkem stále formální, ale ãást za pﬁíkopem se doãkala dílãích zmûn v krajináﬁském duchu. Návrh na nové uspoﬁádání celé zahrady pak vyhotovil B. Petri jiÏ roku 1800, ale reali-

I Poznámky 6 Oficiální plná citace: LIECHTENSTEIN. The Princely Collections, Hausarchiv der Regierenden Fürsten von und zu Liechtenstein, zkrácenû HAL. ¤ada autorÛ pracujících s tûmito prameny pouÏívá také zkratku HALW pro upﬁesnûní místa uloÏení konkrétních archiválií, protoÏe archiv má ãást fondÛ deponovanou ve Vídni (Wien) a ãást ve Vaduzu. 7 Napﬁ. v roce 1884 bylo spáleno pût vozÛ písemností t˘kajících se velkostatku Lednice. 8 Pavel Zatloukal, Pﬁíbûhy dlouhého století, Olomouc 2003, s. 48.

Zprávy památkové péãe / roãník 79 / 2019 / ãíslo 1 / I N M E D I A S R E S | L e n k a K ¤ E S A D L O VÁ / Z a h r a d n í c i v L e d n i c k o - v a l t i c k é m a r e á l u a j e j i c h v l i v n a p o d o b u z a h r a d n í c h ú p r a v na pﬁelomu 18. a 19. století