Dûtská hfii‰tû, dûtské koutky a prostory pro dûti první poloviny 20. století v projektech z a h r a d n í h o a r c h i t e k t a J o s e f a Va À k a Stanislava OTTOMANSKÁ

Historick˘ v˘voj dûtsk˘ch hfii‰È na na‰em území je obecnû velmi málo probádan˘m tématem z pohledu zahradní a krajináfiské tvorby, architektury, urbanismu, ale také památkové péãe ãi fiady pedagogick˘ch disciplín. Pfiíãinou je absence dobov˘ch dokumentÛ a fiada dal‰ích ãinitelÛ, které znemoÏÀují sestavit ucelen˘ dokument k této problematice. Zpfiístupnûní soukromého archivu Josefa VaÀka (1886–1968) a následná anal˘za archivních dokumentÛ umoÏÀují pfiedloÏit dílãí dokument o tvorbû dûtsk˘ch hfii‰È první poloviny 20. století. A N O TA C E :

Úvod KaÏd˘ z nás mûl ve svém dûtství oblíbené místo, kde si mohl hrát sám, se sv˘mi vrstevníky nebo i s dospûl˘mi, ãi jen sledoval hru ostatních. V‰e v naprostém klidu a míru, v atmosféfie utuÏující sebevûdomí a sebejistotu dítûte, ale i upevÀující kolektiv. Vût‰inou k tûmto místÛm nepatfiila jen dûtská hfii‰tû, ale nesãetné mnoÏství objektÛ, ve kter ˘ch si dûti hrály bez ohledu na denní ãi roãní dobu, vybavení a velikost daného prostoru. Byla to místa v blízkosti bydli‰tû, ‰koly ãi cesty do ‰koly – dostupná a pro dítû víceménû známá, tedy bezpeãná. Pfiirozenost prostfiedí, ale i blízkost dosud neznámého – jako je les, louka, potok, ovocn˘ sad, stará tajemná zahrada nebo jen altánek v této zahradû – je vÏdy lákavá. Ale tûchto míst bohuÏel ub˘vá pfiímo úmûrnû s cenou pozemkÛ, roz‰ifiující se infrastrukturou ãi nedostatkem financí. I v 21. století lidé stále neodvolatelnû mífií Ïít své Ïivoty do mûst, ve kter˘ch je veden boj opravdu „o kaÏd˘ metr“. A tak je zcela pochopitelné, Ïe jen tûÏko dûti v dne‰ním svûtû najdou to „své“ místo, kde si mohou pfiirozenû hrát, rozvíjet svoje schopnosti a dovednosti, ale pfiedev‰ím neru‰enû navazovat první kontakty s okolním svûtem. Plánování, projektování, zakládání, údrÏba a pfiípadná obnova dûtsk˘ch hfii‰È by mûly b˘t prioritou péãe o vefiejnou zeleÀ vyspûlé spoleãnosti v oblasti komunální politiky obcí i mûst, protoÏe právû hraní potfiebují dne‰ní dûti stejnû, jako je potfiebovaly dûti pfiede‰l˘ch generací. Hra, resp. hraní, a adekvátní prostfiedí pro tuto ãinnost jsou nezbytnou souãástí v˘voje ãlovûka od útlého dûtství a pfiispívají pfiedev‰ím k jeho du‰evnímu, tûlesnému, ale i spoleãenskému v˘voji. Téma, které je i dnes spoleãensky velmi aktuální, bylo takové i pfied více jak 100 lety. Pouãme se proto z na‰í bohaté novodobé „ãeskoslovenské“ historie a pfiedev‰ím si nepfiestávejme hrát a snít! Pfiíkladem nám

50

mÛÏe b˘t osobnost zahradního architekta Josefa VaÀka, kter˘ pomáhal naplÀovat sny nûkolika tisícÛm sv˘ch klientÛ, ale také dûtem… 1

Struãn˘ Ïivotopis Josefa VaÀka (1886–1968) Josef Vanûk se narodil 6. února roku 1886 v Bukovinû u Hradce Králové do rodiny malorolníka. Obecnou ‰kolu vychodil v letech 1891–1895 v âernilovû, kde nad‰enû pomáhal ve ‰kolní zahradû, dokonce si zaloÏil herbáfi rostlin a sbírku nerostÛ a nauãil se i nûkteré zahradnické dovednosti, napfiíklad oãkování rÛÏí. Roku 1896 sloÏil pfiijímací zkou‰ku na mû‰Èanskou ‰kolu ve Smifiicích, av‰ak v roce 1899 jeho rodiãe rozhodli, Ïe jejich syn pfiestoupí na uãitelsk˘ ústav do Hradce Králové. Josef Vanûk se v‰ak rodiãÛm vzepfiel a rozhodl se radûji vyuãit zahradníkem. Vyuãit se nejprve chtûl v zahradnictví hospitálu na Kuksu, ale tam mu bylo doporuãeno zámecké zahradnictví prince W. Schaumburg-Lippe v Ratibofiicích, kde také 1. srpna roku 1899 do uãení nastoupil. JiÏ v roce 1902 ode‰el na praxi do vûhlasného zámeckého zahradnictví hrabûte H. Thun-Hohensteina v Dûãínû. V rozmezí let 1903–1907 získal dal‰í odborné vzdûlání v zahradnickém oboru, a to na Zemském pomologickém ústavu v Praze-Tróji, v Pomologickém institutu v Reutlingenu (Bádensko-Württembersko) a téÏ na Vy‰‰í státní zahradnické ‰kole v Proskavû (tehdej‰í pruské Slezsko). Po národnostních peripetiích na ‰kole v Proskavû ode‰el pracovat pro hrabûte Stollberga jako vrchní zahradník na panství Velk˘ Kanín v Braniborsku, kde mûl kromû jiného na starosti 30hektarov˘ zámeck˘ park a 20 hektarÛ ovocn˘ch ‰kolek. Roku 1908 se Josef Vanûk vrátil natrvalo do âech. Krátce pÛsobil jako ãlen redakce v âesk˘ch zahradnick˘ch listech, kterou vedl Ferdinand Macháãek, dokonce i vyuãoval odborné zahradnické pfiedmûty na zahradnick˘ch ‰ko-

1

Obr. 1. Portrét Josefa VaÀka od J. Pûtivokého z Pardubic. Foto: soukrom˘ archiv J. Vanûk Chrudim.

lách v Praze. Av‰ak je‰tû téhoÏ roku pfiedev‰ím z existenãních dÛvodÛ ode‰el do Chrudimi, kde pfievzal redakci tehdej‰ího mûsíãníku Zahrada domácí a ‰kolní. Do této doby vedl toto periodikum VaÀkÛv budoucí tchán Karel Kudrna (1860–1950), kter˘ ãasopis v roce 1905 zaloÏil. Vanûk radikálnû pozmûnil strukturu ãasopisu a zaãal jej vydávat jako ãtrnáctideník

I Poznámky 1 Upraveno podle Stanislava Ottomanská – ·árka Steinová, Îivot a dílo zahradního architekta Josefa VaÀka (1886–1968), Praha 2017.

Zprávy památkové péãe / roãník 79 / 2019 / ãíslo 1 / IN MEDIAS RES | Stanislava OTTOMANSKÁ / Dûtská hfii‰tû, dûtské koutky a prostor y pro dûti pr vní poloviny 20. století v p r o j e k t e c h z a h r a d n í h o a r c h i t e k t a J o s e f a Va À k a