16

smr ti v roce 1803, tedy cel˘ch 30 let. Mi17 chael Witzany jej mezi zahradníky uvádí jiÏ od roku 1764. Kdyby byl tento údaj pravdiv˘, strávil by Holle v kníÏecích sluÏbách 39 let. Mohl se podílet jiÏ na pfiedpokládan˘ch klasicistních úpravách zahrady v Lednici v 70. letech 18. století, ale pfiedev‰ím se musel tû‰it velké dÛvûfie Aloise I. Josefa, kter ˘ mu svûfiil úkol vypracovat spolu s Ing. Rotmaierem plán na pfiebudování a roz‰ífiení zahrad v Lednici. První úpravy zahrady podle Holleho návrhÛ se mûly provádût jiÏ v roce 1792. V roce 1794 po‰kodila zahradu velká povodeÀ a poté do‰lo k vytvofiení dal‰ích návrhÛ zahradních úprav: „Ve staré zahradû mûla b˘t vytvofiena nová 18 Lustgarten, kterou navrhl Pan Holle“ (1795). Holle je autorem plánu zahrady z roku 1799, kter ˘ jiÏ zobrazuje novou podobu s pr vky ve stylu jardin anglo-chinois. Tuto informaci potvrzuje také ti‰tûn˘ prÛvodce z roku 1839, kde jsou jako autofii zahradních úprav realizovan˘ch za kníÏete Aloise I. Josefa uvedeni právû 19 Holle spoleãnû s J. Hardtmuthem. Dosud byl nalezen pouze plán z roku 1799, Ïádné dal‰í Holleho pfiípravné návrhy ãi terénní náãrtky nejsou k dispozici. Zatímco architekti v té dobû vût‰inou vytvofiili návrh, ale jeho realizací byl povûfien nûkdo jin˘ a autor maximálnû provádûl obãasnou kontrolu, Holleho práce mohla b˘t systematická, opírající se o v˘bornou znalost místních podmínek. Z drobn˘ch poznámek v archiváliích vypl˘vá, Ïe kníÏe sám se o stav zahrady aktivnû zajímal a pfiedkládal návrhy na její vylep‰ení, které mohl zahradník Holleho schopností témûfi okamÏitû realizovat v potfiebné kvalitû. Mezi kníÏetem a jeho zahradníkem mohla fungovat podobná dÛvûra, jaká ho pojila s architektem J. Hardtmuthem. Vnímání sv˘ch nejbliωích spolupracovníkÛ v umûlecké tvorbû spí‰e jako par tnerÛ neÏ jako podfiízen˘ch by bylo moÏné oznaãit za povahov˘ r ys kníÏete Aloise I. Josefa. Pfiedstavme si informace dochované v archivních dokumentech o budování zahrady v dobû pÛsobení Ignaze Holleho podrobnûji. Roku 1790 vyslovil kníÏe pfiání pfietvofiit starou Lednickou hvûzdu na okrasnou zahradu anglického typu (Naturgarten). Na jeho popud vytvo20 fiil Holle roku 1792 plán nové úpravy, v roce 1793 se zaãalo s pracemi v zahradû. Na konci roku 1794 navrhl Holle dal‰í roz‰ífiení zahrady, které bylo schváleno a realizace byla podpofiena 10 000 zlat˘mi (na rok 1795). Hlavní cesty v zahradû se osazovaly 240 ks ka‰tanovníkÛ a 341 ks topolÛ. Roku 1797 ãekalo v‰echny stromy, které nebyly potfiebné do alejí a pfiekáÏely projektu nové zahrady, poraÏení a spotfiebování na dfievo. U Gotického letohrádku bylo vysazeno ‰est jedlí pfiivezen˘ch z Adamova a mostky pfies fieku mûly zdÛrazÀovat pfievislé

vrby. Ka‰tanovníky vysazené v hlavní aleji nahradily toho roku topoly. Do porostÛ v zahradû bylo v roce 1798 vysazeno 44 ks osik (Aspen), 34 ks bfiíz (Kehrn), 676 ks ol‰í (Ehrln), 510 ks jedlí (Tannen), 58 ks lip (Linden), 512 ks dubÛ (Eichen), 369 ks ? (Klözer) a 136 ks ? (Kil21 ten). V˘znamné místo mûly v nové úpravû také ovocné dfieviny. Roku 1800 byla k novému zahradnímu pavilonu (Lusthaus) v lednické zahradû vysazena dvoufiadá alej ovocn˘ch stromÛ. Dále se v Naturgar ten vysadilo dal‰ích 6 700 ks ovocn˘ch stromÛ, ale ani to nebylo povaÏováno za dostateãné mnoÏství, jak dokládá kníÏecí doporuãení z 1. prosince 1800, aby „na velk˘ch tabulích (plochách) pfiírodní zahrady v Lednici bylo vysazeno mnoho ovocn˘ch stromÛ, neboÈ stromy v tomto prostoru jsou chránûny pfied severními vûtr y a dávají pfiedpoklad nejpoÏehnanûj‰ích v˘nosÛ po 22 v‰echna léta“. Na pfielomu století rostly v zahradû dfieviny pfieváÏnû domácích druhÛ, coÏ se v‰ak mûlo záhy zmûnit: „pod vedením Holleho, v pfiírodní neboli anglické zahradû místo doposud rostoucích kefiÛ a stromÛ domácích obecn˘ch druhÛ dfievin, budou postupnû vysazovány rÛzné nejlep‰í severoamerické lesní a zahradní stromy, lesní a zahradní kefie. ProtoÏe v Liefkovû plantáÏi dfievin z nejvzácnûj‰ích severoamerick˘ch druhÛ stromÛ a kefiÛ, jejichÏ semena a rostliny byly pfied tfiemi lety získány z Wörlitz a ze zahrad Schönbrunnu, jsou uÏ ode v‰ech druhÛ k dispozici vzrostlé exempláfie, mohli bychom zaãít uskuteãÀovat tento ná23 vrh uÏ pfií‰tí jaro.“ Bylo poãítáno s tím, Ïe se zahrada v Lednici stane hlavním místem, kde budou v budoucnu ze stromÛ získávána semena pro dal‰í mnoÏení. V˘sadbu dfievin mûl na starosti zahradník Liefka, Holle urãoval místa a poãet vysazovan˘ch stromÛ. Dle nafiízení kníÏete z roku 1801 nemûly b˘t Ïádné exotické dfieviny vysazovány do lesÛ, dokud nebudou dokonãeny v˘sadby exotick˘ch dfievin v lednické a valtické zahradû. V roce 1803 bylo na pfiání kníÏete zaloÏeno v lednické zahradû velké arboretum s exotick˘mi, lesními a ovocn˘mi dfievinami ze v‰ech koutÛ svûta. Sazenice pro v˘sadbu mûl vypûstovat Liefka ve ‰kolce. Zahradník Holle mûl zajistit úpravy v Naturgarten tak, aby je mohl Liefka osadit nûkolika tisíci nízk˘ch a stfiednû vysok˘ch stromkÛ zimního ovoce té nejlep‰í kvality. KníÏe nebyl s nov˘mi v˘sadbami zcela spokojen, a proto mûla b˘t novû zaloÏená ovocná zahrada smí‰ená s lesními dfievinami co nejdfiíve doplnûna o dal‰ích 8 000 ks stromkÛ nejchutnûj‰ích odrÛd jabloní 24 ze ‰kolky v kuchyÀské zahradû. Zachovaly se seznamy exotick˘ch dfievin vysazen˘ch do lednické Naturgar ten z let 1800–1806. V této etapû formování zahrady na‰lo na její plo‰e uplatnûní 95 rÛzn˘ch taxonÛ dfievin v celko-

25

vém poãtu 220 977 ks. Po zapoãtení dal‰ích nûkolika desítek tisíc ovocn˘ch stromÛ ‰lo o úctyhodné mnoÏství mlad˘ch v˘sadeb, které potfiebovaly náleÏitou péãi. V tomto smûru nelze opomenout ani pfiibliÏnû 800 rostlin citrusÛ, které se nacházely v zámecké oranÏerii. V roce 1790 zde bylo sklizeno 17 895 ks 26 plodÛ citrusÛ a v roce 1798 uÏ 18 450 ks. JiÏ na plánu z roku 1789 jsou pfied oranÏerií znázornûny také pûstírny pro ananasy. Tyto údaje ukazují, jak v˘znamnou roli hrály pfii zahradních úpravách té doby hospodáfiské aspekty. UÏitek a krása musely jít ruku v ruce. I proto bylo dÛleÏité, aby autorem a realizátorem úprav byla osobnost, která mûla o potfiebách rostlin hluboké znalosti, tedy zahradník. Ignaz Holle je v soupisu kníÏecích zamûstnancÛ z roku 1803 uvádûn jako Lust und Orangerie Gär tner in Eisgrub (okrasn˘ zahradník a zahradník pro oranÏerii v Lednici). Jeho podfiízen˘m byl jiÏ vícekrát zmínûn˘ Ignaz Liefka, Küche und Plantage Gär tner (kuchyÀsk˘ zahradník a zahradník pro ‰kolku), 6 tovar y‰Û a 6 zahradnick˘ch pomocníkÛ. Lze pfiedpokládat, Ïe jako v jin˘ch zahradách mûl k dispozici také nádeníky najímané dle aktuální potfieby. 27 Autor medailonku z roku 2015 oznaãil Ignaze Holleho jako architekta, ale podle v‰ech podkladÛ se jednalo o velmi schopného umûleckého zahradníka, pro nûjÏ byla projekãní ãinnost pouze jednou z mnoha dovedností uplatnûn˘ch bûhem dlouhé sluÏby. Ta bohuÏel skonãila smr teln˘m úrazem. V té dobû ‰lo o muÏe vy‰‰ího vûku, protoÏe se jiÏ nûjakou dobu uvaÏovalo, kdo jej ve funkci nahradí.

I Poznámky 16 Stefan Körner, Die Gär ten des Fürsten Alois I. von Liechtenstein in Eisgrub, Feldsberg und Wien (diplomová práce), Freie Universität Berlin, Berlin 2004, s. 32. 17 Witzany (pozn. 15), s. 350. 18 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G3, dopis ze dne 17. 1. 1795. 19 Adolph Schmidl, Ausflug auf der Kaiser Ferdinand’s Nordbahn, von Wien über Wagram, Gänserndorf und Lundenburg in die reizenden Gegenden von Feldsberg und Eisgrub; mit der Schilderung aller dortigen Sehenswürdigkeiten, Wien 1839, s. 34. 20 Tento plán zatím nebyl nalezen. 21 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G3, dopisy ze dne 2. 12. 1794, 17. 1. 1795, 4. 12. 1796 a 4. 12. 1797. 22 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G3, dopis ze dne 1. 12. 1800. 23 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G3, dopis ze dne 1. 6. 1803. 24 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G3, dopisy ze dne 8. 9. 1801 a 20. 12. 1804. 25 HAL, f. Hofkanzlei, sign. A6, dopis a seznam z roku 1807. 26 HAL, f. Hofkanzlei, sign. G3, seznamy plodÛ sklizen˘ch v lednické oranÏerii z let 1790 a 1798. 27 Krejãifiík et al. (pozn. 4), s. 12.

Zprávy památkové péãe / roãník 79 / 2019 / ãíslo 1 / I N M E D I A S R E S | L e n k a K ¤ E S A D L O VÁ / Z a h r a d n í c i v L e d n i c k o - v a l t i c k é m a r e á l u a j e j i c h v l i v n a p o d o b u z a h r a d n í c h ú p r a v na pfielomu 18. a 19. století

7