Kaple sv. Jana Nepomuckého Opusťme příšeří zádumčivého středověku a rázem se ocitneme o několik století později, v době vlády Habsburků na českém trůně. Kaple, kterou si právě přihlížíte, je zasvěcená jednomu z nejoblíbenějších českých světců sv. Janu Nepomuckému. Kaple má čtvercový půdorys s okosenými rohy a byla postavena v letech 1718 – 1722 podle návrhu stavitele Františka Maximiliána Kaňky. Nevelká ale vysoká kaple je vybavena emporou, na níž mohly být řádové sestry přítomné bohoslužeb. Klenba i kopule jsou ozdobené nástěnnými malbami od Václava Vavřince Rainera. Stavba vznikla v době, kdy se blížilo svatořečení světce, jednoho z nejoblíbenějších světců baroka proslulého po celém světě. Kosti umístěné ve schránách v dolní části oltáře jsou replikami, v tzv. plenářích po stranách oltáře jsou však vedle jiných vystavené i jeho pravé ostatky. Jan Nepomucký byl až do své násilné smrti v roce 1393 generálním vikářem pražského arcibiskupství. Legenda praví, že byl zpovědníkem první manželky Václava IV. královny Johany Bavorské. Jednou ale odmítnul žárlivému manželovi prozradit zpovědní tajemství královny. Proto byl mučený a následně shozený z Karlova mostu do Vltavy. Pravdou ale je, že se Jan Nepomucký pouze připletl do tehdy probíhajících mocenských bojů mezi českým králem Václavem IV. a pražským arcibiskupem, který krále obešel při jmenování nového opata v benediktinském klášteře v Kladrubech. Svatořečení se Jan Nepomucký dočkal až v roce 1729. Za jeden z prokázaných zázraků se tehdy považovalo objevení zachovalého jazyku ve světcově lebce. Dnes díky antropologickým výzkumům víme, že se ve skutečnosti jednalo o zbytek mozkové tkáně. Kdo ale věří, nepochybuje… Jan Nepomucký je zobrazován jako kanovník v rochetě s dalmatikou, často s krucifixem v rukou a s mučednickou svatozáří tvořenou pěti hvězdami, které se po jeho smrti objevily nad hladinou Vltavy a ukázaly lidem místo, kde nalezli světcovo zmučené tělo. Na jeho osobní statečnost, se kterou vytrval ve zpovědním tajemství, poukazuje gesto prstu na ústech.