Kaple sv. Ludmily s hrobem zemské světice Sochu na náhrobku představující svatou kněžnu pravděpodobně vytvořil sochař z okruhu Petra Parléře (1332/1333–1399), předního stavitele Svatovítské katedrály. Samotný náhrobek, především jeho boční stěny, vzniknul již v době krále Jana Lucemburského, otce císaře Karla IV., po vzoru jihofrancouzské gotiky. Svatá Ludmila na náhrobku je ztvárněna jako mladá a krásná žena, ačkoliv zemřela ve vysokém věku. Sochař, který ji představil jako věčně mladou nevěstu Kristovu, se pokusil přiblížit i její utrpení naturalistickým podáním zlomeného vazu. Vždyť svatá Ludmila zemřela mučednickou smrtí, když ji nechala uškrtit Drahomíra, její vlastní snacha a manželka knížete Vratislava I. Důvodem byla snaha zabránit postupné christianizaci pohanských Čech a souboj obou žen o výchovu a vliv na svatého knížete Václava. Svatou Ludmilu si idealizovala i pozdější staletí, což dokládá i rozměrný nástěnný obraz „Sv. Ludmila rozdává almužny“ od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1853, zavěšený v kněžišti baziliky naproti kapli. Kaple sv. Ludmily byla v pozdní gotice propojena s protějšími domy krytou chodbou (vedoucí nad Jiřskou ulicí). Ludmila významně přispěla k přijímání křesťanství na českém území, protože kolem roku 882 byla spolu se svým manželem a prvním prokázaným přemyslovským panovníkem Bořivojem I. pokřtěna svatým věrozvěstem Metodějem. K víře přivedla i svého vnuka Václava, budoucího knížete a předního zemského patrona. Kněžna, proslulá již za života zbožností a laskavostí, zemřela násilnou smrtí, když ji její vlastní snacha Drahomíra nechala uškrtit. Důvodů může být více. Možná jen žárlila na oblíbenost svaté kněžny. Možná jí bylo trnem v oku její postavení a obliba. Zcela jistě šlo i o vládu nad Čechami a vliv na knížete Václava. A také o souboj starého zanikajícího světa pohanství s novým křesťanstvím. V prostoru presbytáře i kaple svaté Ludmily můžete obdivovat původní nástěnné malby. Vznikly ve třech různých obdobích. Na klenbě kněžiště je rozměrná románská malba představující Nebeský Jeruzalém. V oblouku vedoucím do kaple sv. Ludmily jsou malby pozdně gotické. Na klenbě a jejích zdech pak renesanční, namalované po katastrofálním požáru Pražského hradu v roce 1541. Zvláště malby na západní stěně kaple představující legendu sv. Ludmily byly silně přemalovány J. V. Hellichem v polovině 19. století. Všechny malby byly různě přemalovávány, restaurovány a konzervovány a tak dnes mj. dokládají nejrůznější způsoby památkové obnovy. Do kaple sv. Ludmily můžete pouze nahlédnout průhledem přes kněžiště, mimo jiné proto, že přímo pod ní se nachází spodní podlaží původně patrové románské kaple a klenba, která je odděluje a nese tíhu kamenného náhrobku s oltářem, je příliš tenká pro zástupy návštěvníků. Zatímco kaple sv. Ludmily ve Svatovítské katedrále je této světici pouze zasvěcená, zde jsou skutečně uložené její ostatky.