Pohled do krypty pod kněžištěm baziliky Ke kamenné soše kostlivce umístěného v kryptě baziliky se váže známá staropražská pověst. Sochu prý vytesal italský kameník Spinetti v 18. Století jako pokání za vraždu své milenky, která mu často stála modelem. Její mrtvé ale stále krásné tělo pak zahrabal do listí v hradním Jelením příkopu. Výčitky ho ale nakonec dohnaly k přiznání a během pokání před popravou ztvárnil svou milou tak,jak byla nalezena. Pověst se stala další z pražských legend. Podle historiků umění se jedná o sochu z doby vlády krále Vladislava Jagellonského z přelomu 15.–16. století (někdy je datovaná až do doby okolo roku 1520), kdy v Evropě zuřil mor a jiné smrtelné nemoci. V této době proto podobné sochy vznikaly poměrně běžně. V kryptě pod presbytářem (kněžištěm) v závěru baziliky sv. Jiří je krypta, ozdobená dvěma sochařskými díly. Na oltáři v ose krypty je umístěný odlitek románského reliéfu, jehož cenný originál tvoří součást sbírek Pražského hradu. Střed kompozice tvoří reliéf trůnící Madony s anděly (Stolice Boží moudrosti) a po stranách jsou donátoři abatyše Mlada, Berta a Anežka spolu s jejím bratrem, králem Přemyslem Otakarem I. Po straně je pak na kamenné menze vedlejšího oltáře umístěný strašidelný kostlivec. Je to kamenná alegorie Marnosti provedená s nevšedním naturalismem předvádějícím rozklad lidského těla s hady a ještěrkami požírajícími vnitřnosti. Slohově závažné dílo vzniklo zřejmě v období pozdní gotiky a rané renesance a bylo alegorií Marnosti, zkrátka lidské pomíjivosti.