Pohled do hlavní lodě z presbytáře Po obou stranách hlavní lodi se táhnou zděné empory s dvojdílnými, trojdílnými a pětidílnými sdruženými okénky. Jejich půlkruhové záklenky tu a tam zdobí románská pestrobarevná geometrická nástěnná malba. Také tyto empory sloužily řeholnicím. Zde během obřadů klečely a modlily se k Bohu, oddělené od ostatních, pokud to nebylo místo vyhrazené příslušníkům knížecího dvora. Aby lépe slyšely kněze při bohoslužbě, byly okolní zdi vybaveny kruhovými ozvučnicovými okénky, které přispívaly k lepší akustice. Taková okénka vedla i do dalších vedlejších prostor, kde mohly bohoslužbu slyšet např. sestry nemocné a upoutané na lůžko. V dobách nejstarších kostelů, kterými byly rotundy a baziliky, spoluvytvářely opravdovou zbožnost světlo, vlévající se malými okénky v mohutných zdech, a především mluvené slovo a zpěv. Teprve časem chtěli lidé více vidět, než slyšet… Z presbytáře (kněžiště) je dobře vidět gotické prodloužení baziliky západním směrem a také zkrácenou renesanční emporu s barokní mříží, vyhrazenou původně jeptiškám, skrytým zrakům ostatních věřících a zvláště mužů. Původní empora byla mnohem nižší, což rozpoznáte podle otisků schodiště (na severní zdi v hlavní lodi baziliky) a otvorů v obvodovém zdivu, které zůstaly po původních trámech její podlahy. V renesančním období byla empora zvýšena a vybíhala mnohem dál do prostoru hlavní lodi baziliky. V rámci novorománských úprav ale byla ubourána (v letech 1887–1908). V této době vzniknul také trámový strop, věrně kopírující stropy typické pro románské stavby. Podle návrhu zemského konzervátora inženýra Františka Macha se tak na přelomu 19. a 20. století ze zchátralé starobylé památky opět stala dobře ošetřovaná románská bazilika, do dáli svítící bělostí opukových zdí.