Kaple Saská, zvaná též Sv. ostatků nebo Šternberská Saská kaple (zvaná též Sv. ostatků nebo Šternberská) je pohřebistěm dvou slavných českých králů. Jejich přístěnné náhrobky zhotovené umělci parléřovské huti ve 14. století jsou mistrovským dokladem českého gotického umění. Vedle Přemyslovců byly v této kapli pohřbené i vnitřní orgány císaře Rudolfa II., vyjmuté z těla při balzamování. Socha krále Přemysla Otakara I. je dílem samotného Petra Parléře z roku 1377. Naproti je umístěná socha Přemysla Otakara II. Proslulý král železný a zlatý padl v bitvě na Moravském poli v roce 1278. Do hrobu krále byly uloženy stříbrná pozlacená královská koruna, žezlo a jablko, dlouhodobě vystavené v expozici Příběh Pražského hradu v gotickém podlaží Starého královského paláce. Západní stěna kaple nese nástěnnou malbu z doby Karla IV. Rozměrný kamenný saský znak, osazený vysoko ve zdi kaple, je jedním z nejstarších dochovaných příkladů sochařské výzdoby katedrály z počátku její stavby (huť Matyáše z Arrasu). Přemysl Otakar I. (1167–1230) se do českých dějin zapsal především získáním Zlaté buly sicilské (souboru tří právních listin, vydaných v Basileji 26. září 1212 císařem Fridrichem II.), která zajistila českým králům dědičný titul i pro jejich potomky. Všimněte si, že královo mrtvé tělo je oděné v dlouhém plášti, zatímco Přemysl Otakar II. je oděný ve zbroji. Přemysl Otakar II. (1233–1278) byl již za svého života nazýván král železný a zlatý, protože během své vlády vybudoval rozsáhlou středoevropskou říši, doslova sahající od moře k moři, říši stejně významnou jako byla například Anglie a Francie. Svou smrt přesto nalezl obklopen jen hrstkou nejvěrnějších bojovníků, hrdinně čelící zradě i přesile nepřátel. Rána mečem na střed lebky tak v Bitvě na Moravském poli (26. srpna 1278) ukončila život silného krále a přinesla vítězství novému římskému králi Rudolfovi Habsburskému. Tato koule je jednou ze dvou stovek koulí, které dopadly na Svatovítskou katedrálu během obležení Prahy pruskými vojsky v roce 1757. Katedrála byla na mnoha místech vážně poškozena. Toto nesmyslné poškození bylo marným výkřikem v rámci válek o dědictví Marie Terezie, které započaly smrtí jejího otce císaře a krále Karla VI. Marie Terezie svou pozici panovnice nakonec uhájila a nechala se korunovat českou královnou. I proto dala katedrálu krátce po útoku nepřátelských vojsk opravit.