Kaple svatého Václava LEGENDA korunovační klenoty královská koruna Svatováclavská tradice je součástí vice než tisíciletých dějin českého státu. Jménem světce se bojovalo v bitvách, byl přímluvcem v dobách míru a ochráncem v dobách utrpení. Václav byl synem přemyslovského knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Jeho výchovu ovlivnila především babička (Vratislavova matka), kněžna Ludmila. Václav byl zbožný a tak se o něm někdy mluví jako o mnichovi na trůně. To ale neznamená, že byl slabý panovník. Přestože nevedl války, podařilo se mu téměř nemožné – upevnit nově vznikající český stát na území, kde se jako vlny přílivu a odlivu střetávaly mocenské zájmy sousedního Bavorska a Saska. Václav se nakonec přiklonil k Sasku a právě od jeho vladaře Jindřicha Ptáčnika získal ostatky sv. Víta, kterému zasvětil druhý kostel na Pražském hradě. Kostel měl podobu rotundy s apsidami a později jej nahradila bazilika a nakonec katedrála. Jak už to v životě bývá, svého největšího nepřítele našel ale po vlastním boku – v bratru Boleslavovi, později zvaném Ukrutný. Boleslav pozval knížete na návštěvu svého sídla ve Staré Boleslavi nedaleko sídelní Prahy a tady jej dal za úsvitu, kdy se zvoní k bohoslužbě, před dveřmi kostela zabít. Václav bojoval chrabře, ale zápas o život prohrál. Se vší pravděpodobností se psal rok 935. Z kaple vedou plechem pobité dveře do Korunní komory, kde je uložený necennější poklad českého státu - korunovační klenoty. Dveře z roku 1867 jsou opatřené sedmi zámky. Klíče jsou rozdělené mezi nejvýznamnější osoby státu – jeden klíč vlastní také prezident republiky. Klenoty jsou vystavovány jen příležitostně (za mimořádně přísných bezpečnostních opatřeních) a k otevření dveří je potřeba účasti všech držitelů klíčů. Pokud je v České republice místo, které má každý Čech jednou za život navštívit, pak je to kaple sv. Václava v katedrále. Je místem tradičního uložení ostatků zemského patrona, ochránce českého národa. Vedle hrobu svatého knížete, který založil původně rotundu sv. Víta, jsou zde i dveře do Korunní komory, kde jsou uložené symboly státu – české korunovační klenoty. Ostatky světce ukrývá náhrobek spojený s oltářní menzou. Jeho lebka, nejcennější světcova relikvie, tvoří součást chrámového pokladu. Lebka je k vidění o svatováclavských slavnostech a Národní pouti ve Staré Boleslavi, kde dal knížete zabít jeho bratr Boleslav (935). Právě na lebce sv. Václava byla za Karla IV. umístěna královská koruna. Dolní část kaple zdobí 1345 destiček s českými polodrahokamy. Některé mají původ v Řecku nebo v Egyptě. Konkrétně tu jsou červené jaspisy, zelené chrysoprasy nebo fialové ametysty. Tehdejší i dnešní lidé věří, že polodrahokamy mají léčebné účinky a jejich barva také odrážela liturgický význam. Např. zelená barva symbolizovala vítězství nad smrtí, červená oběť Kristovu ... Povšimněte si, jak středověcí tvůrci dokázali umně vyskládat z nepravidelných kamenů symetricky rozvržené obrazce křížů, znásobujících posvátnost kaple. Polodrahokamy byly vyřezány pomocí tenkých lan a brusných prášků a po vyleštění je vkládali do malty a spáry mezi nimi zdobily plastickými pozlacenými vzory. Je-li pro Francii Saine-Chapelle symbolem gotické nádhery, pak pro pražskou katedrálu je jí výzdoba kaple sv. Václava. Malby nad římsou vyprávějí příběh sv. Václava, včetně jeho zabití ve Staré Boleslavi. Monumentální pozdně gotickou malbu objednal okolo roku 1509 král Vladislav Jagellonský. Proto je také spolu se svou manželkou Annou de Foix-Candale věrně zachycen na východní stěně nad oltářem. Malby zhotovila dílna Mistra litoměřického oltáře a byly obnoveny v roce 1614 malířem Danielem Alexiem z Květné. Západní stranu kaple ovládá scéna příjezdu sv. Václava na říšský sněm do Řezna. Prázdné křeslo naznačuje, že přijíždí český kurfiřt, budoucí volitel císaře. Současně tvoří dobovou narážku, protože v době práce na malbě za vlády Jagellonců jedno místo skutečně nebylo obsazené... Na jižní stěně při západním koutě si můžete prohlédnout scénu Předání ostatků sv. Víta Václavovi. Ty získal darem od saského panovníka Jindřicha Ptáčnika. Na dalším obraze (u okna na jižní stěně) si král Erik prohlíží dostavěný kostel. Scéna zaujme především zobrazením královského stavitele Benedikta Rieda. Ano, je to ten muž s úhelníkem. Malba je jeho jediným vyobrazením. A tak mistr Litoměřického oltáře, který maloval svatováclavskou legendu složil hold staviteli Vladislavského sálu. Na východní stěně je zachyceno Zavraždění sv. Václava ve Staré Boleslavi. Renesanční malíř historickou událost z roku 935 namaloval se smyslem pro dramatické zobrazení boje dobra se zlem. Podívejte se na malbu a pak na klepadlo severních dveří a starý příbeh náhle ožije... Bronzové klepadlo původně pochází ze dveří románského kostela ve Staré Boleslavi. Podle tradice se jej v okamžiku mučednické smrti držel svatý kníže Václav. Podle legendy byly dveře kostela zrádně zavřené a kníže před nimi padl na zem zezadu probodený kopím Boleslavových vrahů. Klepadlo, podoby lví tlamy s kruhem, je zřejmě mladší prací z oblasti povodí řeky Mosely. Korunovační klenoty, tvořené především Svatováclavskou korunou, žezlem a jablkem, jsou v katedrále uložené tradičně od dob Karla IV a zemi opustily jen vyjímečně. Uložené jsou v ochranných kožených pouzdrech a vložené do skříňovité schránky provedené v novogotickém slohu. Ta tvoří hlavní část vybavení Korunní komory umístěné nad Zlatou bránou katedrály a přístupné zmíněnými dveřmi. Nejen stěny kaple a její výzdoba stojí za pozornost. Zaujme take síťová žebrová klenba. Díky ní se ze čtvercové kaple stává centrála a pohled návštěvníka může nepřerušeně rotovat, aniž by měla architektura začátek nebo konec. Vrchol tenké klenby je ve výši 14 m. Pozlacený lustr pochází až z doby obnovy kaple, navržené Kamilem Hilbertem a provedené v letech 1912–1913. Výzdoba kaple malbami byla započata za Karla IV. v roce 1372. Umístěním sochy sv. Václava nad Ukřižovaného bylo poukázáno na to, že kníže svojí mučednickou smrtí následoval Krista Ukřižovaného. V následujících letech 1372 až 1373 malby doplnilo obložení stěn drahými kameny. Malby byly silně přemalovány v letech 1612 až 1614 Danielem Alexiem z Květné. I tak nástěnné malby v katedrále přináleží k nejpřednějším z českého gotického malířství 2. poloviny 14. století. Pokud je v České republice místo, které má každý Čech jednou za život navštívit, pak je to kaple sv. Václava v katedrále. Je místem tradičního uložení ostatků zemského patrona, ochránce českého národa. Vedle hrobu svatého knížete, který založil původně rotundu sv. Víta, jsou zde i dveře do Korunní komory, kde jsou uložené symboly státu – české korunovační klenoty. Ostatky světce ukrývá náhrobek spojený s oltářní menzou. Jeho lebka, nejcennější světcova relikvie, tvoří součást chrámového pokladu. Lebka je k vidění o svatováclavských slavnostech a Národní pouti ve Staré Boleslavi, kde dal knížete zabít jeho bratr Boleslav (935). Právě na lebce sv. Václava byla za Karla IV. umístěna královská koruna. Socha sv. Václava přináleží k nejvýznamnějším dílům českého gotického sochařství. Za tvůrce téměř dvoumetrové sochy je považován Petr Parléř. Podání tváře světce pravděpodobně odráží jeho skutečnou podobu, neboť jak prokázal v 70. letech 20. století český významný antropolog Emanuel Vlček, hlava sochy věrně kopíruje tvar Václavovy lebky, uctívané jako relikvie. V naleštěném achátu je možno rozeznat obrys hlavy francouzského básníka Guillauma Apollinaira. Umělec byl tímto objevem tak potěšen, že složil na toto téma báseň, jejíž slavný verš zní: „V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy,“ Ústředním obrazem gotické nástěnné malby pod římsou je Ukřižování Ježíše Krista. Po boku Krista jsou P. Marie a Jan Evangelista. Vlevo od Ježíše rozpoznáte klečícího císaře Karla IV. Vpravo od Krista klečí císařova čtvrtá manželka Alžběta Pomořanská. Ale nejen císař a císařovna jsou tu k vidění. Za svícemi na oltáři jsou i drobná vyobrazení mladičkého krále Václava IV. a jeho první ženy Johany Bavorské. A tak je tu císařova rodina přítomna vrcholnému okamžiku spásy lidstva. Gotické umění ovládala přísná hierarchie v zobrazování osob. Kristus byl znázorňován veliký, menší byly postavy světců a ještě menší ostatní lidé. Svatováclavská koruna váží 2,4 kilogramů a je ozdobena 96 drahými kameny a 20 perlami. Ze souboru korunovačních klenotů je nejstarší (1344), žezlo i jablko vznikly později (1533). Zajímavostí je, že korunu několikrát nechal upravit samotný Karel IV. (1316–1378), který nařídil použít na její vnitřní pásy (kamary) drahocenný opasek své první choti, francouzské princezny Blanky z Valois. Kopie klenotů i originály jsou vystavovány ve speciální schráně navržené v roce 1928 slavným moderním architektem Josefem Gočárem.