Zlatá brána Mozaika Posledního soudu je jedinečná v celé zaalpské oblasti. Zcela jistě vznikla na přání Karla IV. po jeho návratu z druhé korunovační cesty do Itálie (vykonané v letech 1368–1369), kde se zřejmě inspiroval. Při pozornějším pohledu vaši pozornost zcela jistě přitáhnou akty zmrtvýchvstalých lidí a monumentální sarkofágy, k nimž přilétají andělé, aby lidem pomohli z hrobů. Protiváhu zmrtvýchvstalým představuje výjev Pekla, s nehezkými tvářemi hříšných smrtelníků. Archanděl Michael je oděný do rytířské zbroje a mečem zahání zavržené do Pekla. Skupinu prudce gestikulujících mužů a žen obtáčí provaz, který na obou koncích táhnou dva čerti. Střední pole mozaiky představuje v horní části Krista v majestátu jako Syna Božího, soudícího živé a mrtvé. Kristus pravicí vybízí spasené a levice brání zavrženým. Mandorlu obklopují andělé, nahoře cherubíni. Jako přímluvci pod Kristem klečí čeští zemští patroni. Na levé straně sv. Prokop, sv. Zikmund, sv. Vít a na pravé straně sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Vojtěch s nápisovými páskami se svými jmény. Zlatem se třpytící mozaika na slavnostním jižním průčelí katedrály vítala ve středověku zdaleka přicházející poutníky. Byla viditelná až z Karlova mostu, protože katedrálu zčásti zakrýval jen Starý královský palác a přilehlé hradby. Jižní strana pražské katedrály zaujme nezvyklým propojením vysoké věže, příčné lodi chrámu se Zlatou předsíní a kaplí sv. Václava. Zlatá brána opatřená předsíní se třemi lomenými oblouky byla stavěna současně se Svatováclavskou kaplí a byla dokončena v roce 1368. Mozaika byla osazena v letech 1370–1371.